Nedotknutelní (SPL) - 15. Šťastné shledání
„Měli bychom zmizet odtud, abychom nepřivodili nežádoucí pozornost,“ řekl jsem tiše, když se ode mě Adrian odtáhnul. Všichni jen přikývli a já nás přenesl domů. Objevili jsme se v přízemí hlavního křídla v Sídle.
„Kde to jsme?“ zeptal se Adrian.
„U mě doma, jsme v Sídle Prince Smrti, které postavil druhý Princ Smrti,“ odpověděl jsem mu. „Nacházíme se poblíž Londýna a nikdo, komu jsem nedal přístup, sem nemůže.“
„Jazzi, neřekl jsi nám, že budeme mít hosty,“ přišla ke mně Alison s malým Chrisem.
„Potkali jsme se náhodou v nemocnici,“ pokrčil jsem rameny.
„Co kdybys mi dal Hope, abych se o ni postarala, a ty s Ryanem a Adrianem šli třeba k tobě,“ navrhla Alice. „Ještě ubytuji tvé rodiče společně s Alison.“
„Dobře,“ přikývnul jsem, Ryan vzal Adriana za ruku a odvedl ho do druhého patra, ke mně do pokoje.
„Řekni prosím Dannymu, ať přivede z města Emily,“ řekl jsem tiše Alison, když procházela s Alicí kolem mě. Alison jen přikývla a já vyběhnul do svého pokoje, kde jsem našel Ryana a Adriana na balkoně.
„Myslíš, že by se na mě máma zlobila, kdybych měl rád někoho stejně jako ji a bral tu osobu, jako svou mámu?“ uslyšel jsem Ryana, jak se ptal Adriana.
„Ryane, Sophie tě milovala, ale sám víš, že v tobě prostě viděla Darima, který jí provedl opravdu ošklivou věc,“ povzdechnul si Adrian. „Ale myslím, že by byla šťastná, že máš rodinu, která tě miluje. A já musím říct, že podle toho, co jsem viděl v té nemocnici, tak tě ta žena miluje jako syna. A o Jasperovi se ani nezmiňuji, protože, kdyby tě nemiloval, nikdy by z tebe neudělal svého syna.“
„Jsem tu,“ řekl jsem, abych na sebe upozornil.
„Máš to tu pěkné,“ pochválil mi můj domov Adrian.
„Pokud chceš, můžeš tu zůstat, tvůj otec tě tu nenajde,“ nabídnul jsem mu.
„Asi tvou nabídku využiji, protože nemám kam jít, jsem psancem,“ přiznal.
„Znelíbil ses otci?“ zeptal jsem se ho a posadil se na zábradlí balkonu. Přitáhnul jsem si k sobě Ryana, který se o mě uvolněně opřel.
„Dovolil jsem si ho obvinit ze smrti své sestry, hodně lidí mi nevěřilo, ale našli se takoví, kteří mi věřili a zaplatili za to životem,“ povzdechnul si.
„Nelíbí se mi, kam tvůj otec vede Světlé, svádí je na scestí mezi temnotou a světlem,“ řekl jsem, Adrian jen přikývnul.
„Co se s tebou vlastně stalo?“ zeptal se mě po chvilce ticha, zhluboka jsem se nadechnul a řekl mu tiše svůj příběh. On jen valil oči, když se dozvěděl, co všechno jsem prožil.
„To je šílené,“ zavrtěl hlavou nade mnou.
„Kdysi jsem litoval toho, že jsem se stal Nedotknutelným, ale když si to teď vezmu, neměl bych Ryana ani Hope,“ usmál jsem se a prohrábnul svému synovi vlasy.
„Závidím ti, bratře,“ řekl tiše Adrian.
„Brzy nebudeš mít co,“ ukázal jsem dolů na zadní nádvoří, kde zrovna přicházel Danny s Emily, která byla věrnou ženou Adriana. Já ji znal už jako malý kluk, byla tehdy ke mně velice hodná. Před dvěma roky byla zavražděna a já ji oživil jako Neutrální. Adrian se podíval dolů a zalapal po dechu.
Poté seskočil dolů, já s Ryanem jsme ho následovali. Adrian se rozeběhnul ke své ženě a ona k němu. Cítil jsem jejich lásku, bolest a radost z opětovného shledání.
„Emily,“ zašeptal Adrian a vzal ji do náruče. Emily pouze tekly slzy z očí a nebyla schopna mluvit. Adrian ji položil, vzal její obličej do dlaní a políbil ji. Danny ke mně přešel a položil mi ruku na rameno.
„Tohle se ti povedlo, bráško,“ řekl mi tiše, abychom je nerušili. Kývnul jsem na Ryana a společně s Dannym jsme se vydali do hlavního křídla, kde jsme ucítili, jak Alice s Alison dělají oběd.
„Kde máte Adriana?“ zeptala se zmateně Alice.
„Vítá se s tetou Emily,“ řekl pobaveně Ryan, podle jeho výrazu Alici došlo, co dělají, a trochu se začervenala.