Povídkový blog

Uplynuly už dva měsíce od mé svatby s Alicí, docela jsme se už sžili. Vytvořili jsme takovou malou rodinku, ale něco tam bylo. Mé tajemství, které jsem Alici za žádnou cenu nesměl říct, takže já i děti jsme se museli omezovat. Ryan ani Hope před Alicí nesměli používat žádné své schopnosti a já také ne.

Co se týče mého vztahu s Alicí, stali jsme se dobrými přáteli, každý večer jsme si poseděli v obývacím pokoji a vyprávěli si příběhy ze svého života. Ona mi vyprávěla o své rodině a já upravené příběhy ze svého života.

„Dane, pojď sem rychle,“ uslyšel jsem Alici z obývacího pokoje, já byl zrovna v kuchyni a vařil oběd. Rychle jsem přiběhnul do obýváku a uviděl Alici, jak sedí na zemi, a Hope, jak stojí a drží se pohovky.

Alice se na mě šťastně podívala, tohle bylo poprvé, co se Hope sama postavila. Přešel jsem ke své dcerce a vyhoupnul si ji do náruče.

„Hope, ty jsi moje šikulka,“ pochválil jsem ji a držel ji nad sebou. Hope se vesele smála a opakovala: „Tata.“

Mluvit začala teprve před dvěma dny a její první slovo bylo právě táta.

Chtěl jsem ještě něco udělat, když mi začal zvonit mobil v kapse, spustil jsem Hope dolů a Alice si ji ode mě okamžitě vzala. Podíval jsem se na svůj mobil a uviděl, že mi volá Damien, což bylo zvláštní, volal mi jen ve vážných případech, jinak jsme všechno řešili přes Ashley.

„Slyším tě, Damiene?“ zvednul jsem hovor.

„Danieli, musíš přijet do Volterry i s celou rodinou,“ řekl mi vážně.

„Proč?“ nechápal jsem.

„Je tu Altair Auditore se svým bratrem a chce poznat celý rod,“ odpověděl mi.

„Do prdele,“ zaklel jsem tiše, Alice se na mě podívala, ale nic neříkala.

„Vím, že se ti to moc nelíbí kvůli tvému synovi, ale musíte přijet, jinak on pojede k vám,“ snažil se mě přesvědčit.

„Co tam vůbec dělá?“ zeptal jsem se ho.

„Chce se představit jako Světlý Nedotknutelný,“ řekl mi. „A ještě něco bys měl vědět.“

„Co?“ povzdechnul jsem si.

„Tím, že chce poznat celý rod, tak tu budou i Fallovi a rychle jim dojde, kdo jsi,“ vysvětlil mi.

„Nikdy mě neviděli jako upíra,“ namítnul jsem.

„To možná ne, ale znají přeci Johna a Jane a vědí, že měli dvojčata, a ty sis nezměnil jméno, které jsi dostal od Johna a Jane, používal jsi své druhé,“ oponoval mi.

„No tak to bude průser,“ povzdechnul jsem si. „Dobře, přiletíme, pošleš mi letadlo?“

„Jistě, pošlu ti letadlo, ale, Jaspere, doporučil bych ti vzít si více strážců než jen Dannyho,“ řekl a zavěsil.

„Nechceš mi něco vysvětlit?“ zeptala se mě Alice s povytaženým obočím. Podíval jsem se na ni a na svou dcerku, která mě pozorovala také.

„Co chceš vědět?“ podíval jsem se na ni odevzdaně.

„Netvrdil jsi mi náhodou, že Fallovi neznáš?“ ptala se mě. „Tak proč tě Damien upozorňoval na ně a říkal ti Jaspere? Já od Fallových vím, že měli syna, který se jmenoval Jasper Fall, ale ten zemřel před šedesáti lety.“